Patří mezi čestné členy APTA, je členem mezinárodní společnosti pro výzkum bederní páteře a čestný člen společnosti fyzioterapeutů na Novém Zélandě, Americe a Británii. Obdržel cenu společnosti Nového Zélandu (CNZM) a bylo mu uděleno nejvyšší ocenění od britské královny za služby, které vykonal pro fyzioterapii.
Vyvinul koncept diagnostiky, který je založený na opakovaných testech pohybů, které pacient dle doporučení provádí. Vyšetření a terapie se odvíjí od subjektivních pocitů pacienta a našeho objektivního zhodnocení. Mnoho terapeutů může namítnout, že subjektivní vyšetření může zkreslovat vyšetření a následnou terapii. Tato námitka je možná, ale pokud s touto metodou pracujete delší čas, vždy dojdete ke stejnému výsledku ohodnocení, neboť se naučíte klást správné otázky. Odpovídá-li pacient danému syndromu, tak vždy dojdete k identickému nebo alespoň podobnému popisu jednotlivých syndromů, tak jak je popsal R. McKenzie.
Rozdělení syndromů podle bolestivých příznaků umožňuje pacientovi pochopit významnou úlohu cvičení, protože během vyšetřování a vlastní terapie si přesně uvědomuje, kterým pohybem se jeho příznaky zhoršují a kterým zase zlepšují. Vlastním poznáním je pacient schopen se aktivně zapojit v terapii, protože přesně dokáže pochopit, co který cvik ovlivňuje. Vlastní terapie je pacientovi srozumitelná svou jednoduchostí opakováním jednoho až dvou cviků v pravidelných intervalech. Tato terapie se provádí pouze tak dlouho, dokud se neodstraní bolestivé příznaky a omezený rozsah pohybu. Během terapie je pacient instruován, jak zvládnout a zlepšit svoje denní aktivity, pohybové stereotypy.
